Součástka z neznámé slitiny
Jsou zde i další podivné indicie. Některá svědectví místních obyvatel naznačovala, že těleso v posledních okamžicích několikrát změnilo směr svého letu, který byl prakticky rovnoběžný se zemským povrchem. Také výsledky různých vědeckých odhadů si v udávaném směru letu často protiřečí. Uvedený jihovýchod je jen nejčastější kurs udávaný badateli, zatímco jiní neméně tvrdošíjně obhajují směr jižní, nebo západní. Ruský vědec A. Zolotov navíc vypočítal, že v posledních okamžicích před katastrofou těleso letělo rychlostí pouhých 1 až 2 kilometry za vteřinu. Vzhledem k tomu, že asteroidy se ve vesmíru obvykle pohybují rychlostí 45 km za vteřinu, tento objekt brzdil překvapivě účinně. Místo katastrofy také vykazovalo zvýšenou radioaktivitu. Ruský spisovatel Kazancev proto již v 50. letech přišel s hypotézou, že tunguzský meteorit byl ve skutečnosti kosmickou lodí poháněnou jadernými motory. Právě jejich exploze měla mít na svědomí pozorované jevy i dokonalé vypaření korábu.
Domorodí Evenkové dodnes považují místo katastrofy za prokleté. Někteří z nich tvrdí, že se zde objevují tajemné světélkující kameny. pozadu ale nazůstávají v tomto ohledu ani moderní badatelé: mezi nálezy jedné z expedic má být údajně i opracovaný kus kovu z neobvyklé slitiny. Později se však po něm slehla země... Dnes je v místě dopadu přírodní rezervace o ploše 250 tisíc hektarů. Místo katastrofy už prozkoumalo více než čtyřicet expedic. O katastrofě bylo napsáno přes 500 navzájem si protiřečících vědeckých prací a nespočet populárních knih, sci-fi románů a novinových článků. Záhada však zůstala záhadou.
Organická hmota z vesmíru
Uhlíkaté chondrity jsou na Zemi nacházeny velmi vzácně, protože díky křehké struktuře málokdy přežijí průlet atmosférou. O to větší pozornosti vědců se však těší. Uhlík je totiž základním stavebním kamenem živé hmoty. I když samotná jeho přítomnost ještě život neznamená, tvoří se z něj složitější struktury: cukry, enzymy, bílkoviny a aminokyseliny, z nichž se skládají prakticky všechny nám známé organismy. Po těchto sloučeninách také začali vědci v uhlíkatých chondritech pátrat.
První úspěch se dostavil už na počátku 60. let. Tehdy našel známý biochemik profesor M. Calvin cukry a organické kyseliny v meteoritu, který roku 1950 spadl u města Murray v Kentucky. Prakticky stejné sloučeniny byly v téže době objeveny týmem biologů z newyorské Fordhamovy univerzity v uhlíkatém chondritu, který explodoval 14. května 1864 nad francouzskou obcí Orgeuil. Šlo o látky ze Země neznámé a přitom blízké některým složkám živých organismů, například voskovitým povlakům jablek, některým hormonům a podobně. I když nešlo vyloučit, že se do porézního materiálu uhlíkatých chondritů dostaly až na naší planetě, jejich podobné obsahy i složení ve dvou meteoritech, které spadly na různých místech naší planety s odstupem více než jednoho století, se zdály nasvědčovat mimozemskému původu těchto látak.
Kosmická zkamenělina?
Dr Nagy se svým kolegou Georgem Clausem z newyorské univerzity šli při zkoumání orgeuilského meteoritu ještě dál a podrobili jeho tenké řezy mikroskopickému zkoumání. Roku 1962 ohlásili nález nepatrných mikroskopických útvarů, které se podobaly vyhynulým pravěkým jednobuněčným řasám - vůbec nejprimitivnějším a nejstarším stopám pozemského života, které byly v podobě zkamenělin nalezeny. Nález dokonce přiměl Harolda Ureye, nositele Nobelovy ceny a předního znalce sluneční soustavy aby přehodnotil svůj původně velmi skeptický názor na hledání stop života v meteoritech.
Nakonec však přecejen převládla obvyklá skepse. Stopy organických sloučenin byl prohlášeny za chyby při měření a zkamenělina za náhodný artefakt anorganického původu (což mimochodem někteří vědci stále častěji prohlašují i o nálezech v marťanském meteoritu).
Zdroj: https://ufologie.blog.cz